AMOR IST LUCTUS!

14. ledna 2009 v 19:39 | Bonnie |  Ze života
Za okny šero, na srdci stín.
Zdá se mi stále o lásce.
Stále si oo milých citech sním,
chci si žít jakov pohádce.
Zdá se mi že já také létám
tou tmavomodrou oblohou,
bez tebe ale křídla mě tam
vynésti stále nemohou.
Závidím ptákům jejich volnost,
jen tak si letět do dáli.
Bez tebe lásko křídla možnost
letět mi stále nedaly.
Černý kůň v mojich stopách běží,
já sama taká černota.
Hřebci do hřívy stále sněží,
v mém srdci stále samota.
Vločky ve hřívě jak hvězdy září,
hřebec mým stínem posedlým.
snaží se, však se mu nedaří,
činit člověka veselým.
On skleslý, smutný a já sama,
jdeme si spolu krajinou.
Navzájem jsme si my dva spolu
nadějí světa jedinou.
Jsme jako reklama na smutek světa,
po tmě si jdeme ke hvězdám.
Jsme takhle spolu už dlouhá léta,
i když jsme spolu tak každý sám.
Běžíme spolu mezi květy,
v polích i při prašných cestách.
Říkáme si jen holé věty,
žijeme spolu jen ve snách.
Smutné tvé ržání hřebečku můj,
vede mě dále pustinou.
Tak nebuď smutný a při mně stůj,
jdeme za láskou jedinou.
Čeká nás rytíř prašných cest,
co cestu mou k jezeru zná.
Tou cestou může nás oba védst,
moc svitu hvězd on už má.
Pojď, budem cválat za obzor,
spolu nebo každý sám.
Láká nás vůně lesů hor,
já cestu do těch hor znám.
Pojď půjdem spolu k rytíři,
snad on nám dodá štěstí.
Štěstím nám život rozvíří,
uklidní nás milou zvěstí.
Spinkáš můj vraníku,
ve snech tě hlídám,
ležíš na trávníku
a já ti zpívám.
Díváš se smutně na hladinu,
vidíš v ní svůj obraz zvlněný.
Zapomeň prosím na vteřinu,
jak jsi byl city raněný.
Pojď, už jsme skoro u cíle,
došli jsme cestou k jezeru.
I když jsi se mnou od chvíle,
nikdy ti volnost neberu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Boo Boo | Web | 17. ledna 2009 v 22:18 | Reagovat

To je prostě nádhera... tak strašně se těším na Tvou knihu! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama