Zvláštní příhody

27. února 2009 v 21:42 | Bonnie |  Ze života

Zvláštní to příhody života. Záleží jen a pouze na nich. Proč mi dal někdo kdo mně ani nezná tak krásnou novou přezdívku jako je Resmmett? Přitom mne znal jen pár minut z internetu. Jak můžete jednu osobu zároveň tolik potřebovat a milovat, přitom ji proklínat a nenávidět? A proč se pak vždy objeví někdo třetí, kdo vám převrátí život na ruby?
Podstatné je najít si důvod proč vlastně žít, podstatnějsí je, pro koho žít. Umírat se mi ještě nechce. To ani omylem, na to jsem si užila ještě příliš málo. Mrzí mě, že mezi ostatní lidi prakticky nezapadám. Proč jen musím být natolik odlišná? Proč mne nejprve všichni obdivují a záhy poté opouštějí a utíkají? Čím ze své podstaty je děsím?
Zbytečné trápit se otázkami na které neznám a nenaleznu odpověď. Rozhodně ne sama. Baví mě žít si podle svého, nenechat se ovlivňovat. Jenže často mě dohání krutá realita, kterou bych nejraději vyškrtla ze slovníku svých základních známých pojmů. Copak se to ale dá?
Chtěla bych malovat obrazy. Třeba je i prodávat, nebo je jen tak kreslit a malovat lidem pro radost. Nemusela bych z toho mít ani užitek. Jednoduše, dejte mi barvy, štětce, tužky, křídy, uhel a rudku. Nakreslím vám obrázek na přání.

Čas od času mě tahle nostalgie chytí, zejména tehdy když někoho ztratím. Já jednu blízkou osobu navždy ztratila, zmizela mi ve večnosti zapomnění. A druhou osobu ztrácím víc a více. K čemu mi je snaha? Ta všechno akorát zhoršuje. Prý jak hluboko jsem klesla.
Nic a nikdo mě dostatečně duchaplně nezaměstnává. A všechna moje zkrytá energie se ve mně hromadí a postupně ji už nebudu schopna udržet. Nemám dostatek prostoru projevit svou kreativitu, svou divokost, ani touhu lidem pomáhat.
Však dnes lidem řekněte: "Já ti pomůžu." Jak jen na to budou reagovat? Ponejprv je napadne že od nich nejspíše něco chcete, že se nabízíte k pomoci. A když se snažíte je ujistit, že je to čistě jen proto, že chcete pomoci, vysmívají se vám a říkají, ať si z nich neděláte blázny.
Kam až je lidstvo schopno zajít? Opravdu netuším. A jak lehkovážně jsou dnes brána slova jako DĚKUJI a PROMIŇ. Svět se mi začíná hnusit. všichni lidé až na pár vyjímek jsou tak nezkutečně povzchní, spousta z nich je tak samolibá a sebestředná. Lidé dnes již neumí žít, pouze přežívají. A k čemu je to vlastně dobré hnát se za lepší a lepší pracovní pozicí, když máte dostatek všeho co potřebujete a měli byste být vlastně šťastní? Zapomínáme na své známé, lidi ktrří nás mají rádi, svou rodinu, příbuzné a přátele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama