Březen 2009

Dvakrát do stejné řeky?

30. března 2009 v 12:30 | Bonnie |  Ze života


Říká se že člověk dvakrát do stejné řeky nevstoupí. Tak tohle tvrzení bych chtěla vyvrátit. Několikrát se mi to již povedlo a to nejen v řece reálné. Pokud to vztáhneme na lidské city, povedlo se mi to několikrát, znovu a znovu se stejným hochem.
Promiň, ale nedokážu těm tvým očím odolat. Nedokážu odolat tvé osobnosti. I kdybys mi ubližoval sebevíc, vymyslíš opět něco, čím si mě získáš zpět. Stačí, když se mi na chvíli zadíváš do očí, nebo když promluvíš.
Chytám se stýbel tvých slabých chvil, kdy říkáš i milá slova. Čekám na tebe a odevzdávám se ti. Pokaždé, když tě jen vidím, nebo si na tebe vzpomenu. Už to tak nejspíš zůstane, zůstanu tvou. Tvou hračkou a loutkou.

City neznají hranic

24. března 2009 v 18:40 | Bonnie

Léčíš mne úsměvem,
zabíjíš očima.
Každý den s myšlenkou
na tebe usínám.
Uhánět do dálky,
číst ta tvá znamení.
Na mojich citech už
nikdo nic nezmění.
Sním o tvém objetí,
snad bude veselo.
Nezkryji dojetí,
co přijít nemělo.
Měníš se ve chvíli,
zpívám ti písničku.
Kéž bys byl celičký
můj. I na chviličku.
Jsi pro mne
celičký svět.
Do tvého náručí
zkrýt chci se hned.

Jsi moje droga!

24. března 2009 v 18:28 | Bonnie |  Touhy

Já nevím proč tomu tak je. Ale je to tak. Jsi moje droga. Potřebuji tě. S tebou se necítím nikdy unavená, nikdy nic nepotřebuji. Tvoje vůně je pro mne jako osobní značka heroinu, tvoje oči mě vynášejí do výšky.
Potřebuji tě a nejsem odhodlána si to přiznat. Napověz mi. Zkus mi říct proč tě tolik potřebuji? Proč mi tolik scházíš? Proč bez tebe nejsem šťastna? Pověz mi proč mě zrovna ty dokážeš kdykoliv rozesmát? Co je na tobě tak zvláštního a kouzelného že mě to nenechá v klidu spát?
Nevím čím jsi mě tak okouzlil, co mě na tobě tak láká. A tím víc tě potřebuji. Láká mě tajemno, Láká mě výzva. To ty jsi. Jsi všechno o čem jsem kdy snila, sebevědomí, cílevědomost, citlivost, pohoda... Lákáš mě a zaplňuješ veškerá prázdná místa mojí osobnosti. Vykrášluješ to, co jiní ve mě zničili. Jsi jednoduše můj svět. Ale řekni mi proč?

Tvůj západ slunce

4. března 2009 v 18:51 | Bonnie |  Pro tebe

Kdybys tu dnes byl, viděl bys svůj první zdejší západ slunce. Sledovala jsem jak to slunko pomalu zapadá za obzor a kreslí si červenými plamennými ornamenty na oblohu.
Žlutá pomalu a jistě prohrávala svůj souboj s odstíny rudé, místy se s ní smísila a ozářila své okolí okrasným oranžovým nádechem. Teď už je téměř tma. Zajímavé jak ryche si slunko svou návštěvu ve Vodňanech rozmyslelo.
Vybavují se mi ty nádherné dny, kdy jsme chodívali po Vodňanech a okolí, tropili blázniviny, pobíhali nespoutaně povenku. Svět se tak nějak znovu vrací do těch správných kolejí, zima mizí a sluneční paprsky lákají k procházkám, vyzývají představivost a divokost snad v každém z nás.
Jdu se tedy také projít, a snad někde naleznu ještě zkryté zbytky slunka. Pokud je nenaleznu, mohu alespoň sledovat jak na nebi naskakují hvězdy, které zanedlouho přijde hlídat měsíc.

Příjemná změna

4. března 2009 v 0:54 | Bonnie |  Básničky

Dny jsou již delší,
plné radosti, života,
opouší nás sníh a prší,
z života mizí samota.
Hřejí první paprsky,
jaro nás vyzývá k výletu,
čekají schované pestré květy,
malíř si vyprázdnil paletu,
divoký smích a prudký let,
co provází tě krajinou,
můžeš obletět celý svět,
splnit si touhu svou podivnou.
K tanci a zpěvu písní,
ptáci tě ze stromů zvou,
písněmi přináší štěstí,
zahání vzpomínku zlou.
Vzpomínka na zimu, trápení,
zázrakem se v nádheru promění.
Zurčení potoku a šepot křídel,
opravdu pozná, jen ten, kdo smrt viděl.
Zpívejte písničku
s jarními ptáky.
Jaro ať vezme pryč
studené sněhuláky,
sluníčko rozehřej
teplem svým zářivým
zem celou zamrzlou.
Ať je svět zas živý,
z těch pestrých květů,
za tuto paletu děkuji světu.

Úžasný březen

2. března 2009 v 16:35 | Bonnie |  Touhy
Konečně březen. Příslib jara co na nás dýchne svou lehkou jarní písničku. Trocha tepla a
začínající hřejivé paprsky zaltého slunka co se pomalu ale jistě víc a víc vkrádají do doposud tolik
pochmurných zimních dní. Ráno začnou brzy roznášet po světě veselé písničky poletujících ptáčků, kteří se k nám vrátí z teplých krajů. Slunko rozehřeje i neoblomná srdce ciniků. Snad i zpěv kosů a jiných ptáků posedávajících v sídlištích a na okrajích lesů dopomáhá k té touze chtít běžet jen tak přírodou a tancovat v té milé melodii.
Trocha květů a jejich nasládlá vůně na loukách, kam se nad ránem chodí pást stáda srn a srnců. Zvuk vody ubíhající někam korytem říčky či potoka, krásně vyhřáté kameny podél prašných cest. Slunko nad hlavou s jeho zlatou upřímností. Zanedlouho poté začne slunko hřát víc a víc a dny budou nekonečně dlouhé.

Noci budou znovu tepllé, kratší, zato živější a mírumilovnější. Hvězdy nad hlavou budou osvětlovat cestu spící noční krajinou. A nočním tulákům budou na cestu hrát cvrčci na své malé housličky. Zanedlouho po tomto přelétavém jarním klání přijde léto a s ním i písně letních táboráku kdesi u jezera či rybníka. Louky se zkryjí v hotové záplavě květin a budou nás provázet svou specifickou, nostalgicky známou vůní. Podél vod rozkvetou okaté modré pomněnky a louky se zasypou zlatem pampelišek a mezi nimi ve vyšší trávě se blýsknou trsy kopretin.
Tak moc se těším na jaro a léto. Jak moc mi chybí zpěv hravých jarních ptáků a letní výlety podél vod. Výlety pro přátele, výlety pro dva. Běh v dešti při letních bouřkách. Vrátí se jaro a vrátí mi vše, co mi zima vzala.