Září 2009

Snad už se na křídlech unesu

18. září 2009 v 23:24 | Bonnie |  Nový začátek
Po dlouhém pádu a těžkém nárazu se znovu vznáším vzhůru, obzvláště díky jednomu chlapci,
však on sám dobře ví, že o něm mluvím. Jméno zůstane mým tajemstvím. Faktem je, že po všech těch nárazech a marných pokusech o návrat do normálu, se mi poslední dobou začalo znovu dařit.
Mám spoustu nových známých z AIKIDA, byť tedy náš trenér osminohý z nás musí být poněkud mimo realitu, jelikož já a má nerozlučná spolubydlící, se kterou navštěvuji tento velectěný spolek, se staráme o to, aby pánové kolegové - mím-li je tak nazvat - nevyšli z údivu. A pokud pány nebude bolet břicho ze cvičení, pak je rozhodně bude bolet břicho ze smíchu.
Celkově se toho pro mě dost změnilo. Boo, ráda bych, aby ses nám vrátila, já vím, že jsi o mně dlouho neslyšela, ale vážně jsem stále s tebou. Chápeš mě jako málokdo tak sama víš, jak jsou zdravotní stavy někdy těžké a moje unavené plíce mi to nedávno daly těžce najevo. Doufám, že jsi v pořádku, jelikož já bych ti ráda ukázala spousty veršů, jež jsem nedávno vymyslela.
Můj NOVÝ ZAČÁTEK se mi daří, pevně doufám, že tomu tak bude i nadále. Život pro mě celkově změnil strategii. Nejsem už z těch nešťastných zalezlých v koutě. Tak zatím Aloha, Bonnie.

AIKIDO!

17. září 2009 v 21:38 | Bonnie |  Nový začátek
V rámci změny mého dosavadního života jsem sedala na aikido. Moc me to tam baví! A je tam spousta úžasných lidí, především Mireček, Osminohej Kämpf, Davídek a Ondrášek! Jsou to mazecký lidi. Mám je vážně moc ráda.
Osminohý trenér Vašík se stará o to, abychom se drželi toho, čeho máme a snaží se nás přivédst nenápadně na správnou cestu tak, abychom se toho nevšimnuli. Ovšem u mě to trochu nezafungovalo. Vzhedem k filosofii, kterou pečlivě studujeme ve škole, mi jeho letmé náznaky docházejí vcelku zřetelně. Mám tohohle pána opravdu ráda je to veliký smíšek!
Pak Mireček, který nám nenápadně s Ondrou radí, co to máme vlastně dělat, když zrovna netušíme, co máme dělat. Trenére promiň, ale my se to vážně doučíme! My to dáme, především já, nechápavej provar :D. Vim, že to není nic k smíchu, ale snažím se o ten nadhled, který je nutný k pochopení toho všeho. Ovšem Vašíkovy oči nenechají nic náhodě, jelikož on má očička snad úplně všude.
Tak zatím papapa lidičky, mám se teď vážně skvěle! Tenhle sport vážně miluju. Ujasním si pár pravidel a bude vše v pohodě:D

Podzim již klepe na vrátka

12. září 2009 v 15:28 | Bonnie |  Nový začátek
Má neskonalá touha po teplém hřejivém počasí šílí. Blíží se zima a podzim si již vybírá svou daň. Nemám ráda tohle nevlídné roční období. Nechci zimu, deštivo, nevlídno. Tisíckrát bych již vymazala podzim a zimu nejraději ze seznamu ročních období.
Miluju, pravda, zdobnou krajinu a barevné listí podzimu. To je jeho kladná stránka. Ale zřejmě jediná. Nechci se choulit v kabátě. Nechci se klepat v zimě. Mám ráda slunce a jeho hřejivé paprsky, které těď bohužel na dlouhé měsíce opouští můj svět.
Podzim a zima jsou období, kdy se nepříjemé počasí často a nehezky podepisuje na mém zdravotním stavu. Únava a potřeba zahřát se u mě často sílí. Mnohdy celé zimní nehezké dny prospím. A letos se podzim projevuje skutečně výrazně.
Dalším důvodem, proč nemám toto období ráda je fakt, že na podzim a v zimě umírali vždy mí blízcí a příbuzní. Nejsem si vědoma toho, že by mi někdo z nich odešel na jaře či v létě. Je to krutý fakt.
Tak už si přeji jen znovu vítat jaro a těšit se na léto. Snad mi ten čas rychle uteče. Toto přání je fantasií, člověk si ale musí vytvořit bod, za kterým půjde a bude se ho držet. Tak už se na tebe těším, slunečné počasí a doufám, že se letos nebudeš chtít opozdit.

Realita

6. září 2009 v 11:49 | Bonnie |  Básničky
V dnešním světě se krutě žije,
člověka popadá nostalgie,
život je velká tragádie
a přece srdce stále bije.

Do očí dívám se životu,
přeji si raději slepotu,
horečkou zvýšenou teplotu,
dál propadat se v nicotu.

Všichni jsme lidé proklatí,
hříchy se z života neztratí,
jsme svojí touhou zajatí,
životem pro smrt najatí.

Půjdeme cestou tajemnou,
cestou dálnou nepříjemnou,
cestou půjdeme nehezkou,
než propadnem v zem mateřskou.

Tak znovu od začátku

6. září 2009 v 0:06 | Bonnie |  Nový začátek
Stlo se, co se stalo. Nový začátek, či začátek konce. Každopádně změna v tvorbě a orientaci. Konec upínání se k jedné osobě. Ode dneška se upínám pouze ke svým snům a tužbám. Nejprve bych sdělila něco blíže o změnách své mysli...

Přes prázdniny jsem potkala spousty nových lidí, hochů i děvčat, změnila jsem pohled na svět a své priority. Dříve osamocená nespolečenská osobnost ve mně zřejmě dozrála a potřebuje začít trochu jinak. Udělejme si o tom všem obrázek podle mých nových zájmů.

František Gellner

Autor literatury, jež mi byl doporučen jakýmsi klučinou, mým novým známým, tedy zajisté byl mým známým odjakživa, jen já o něm neměla ani potuchy. Pak tedy jako ukázka postačí jedno z kratších Gellnerových děl:

Perspektiva
Má milá, rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehnem do rakví.

Tuning
Auta se stala nedílnou součástí mého života. Dříve tomu bylo po jistém incidentu pouze sporadicky, nyní vyhledávám vůni benzínu a vysokou rychlost vozidel. Ráda si hraji s různými autodíly, byť sama o sobě netuším, jak s nimi naložit. Ale mám pár přátel, kteří to naštěstí vědí. Obzvláště bez Míši by to nešlo. Ale na Šabiho, Péťu a ostatní také nemohu zapomenout. Kluci zkrátka šikovní. Musím poděkovat i tobě Glebe, kdyby tebe nebylo, jak by asi dopadaly mé marné pokusy o vítězství nad Photoshopem.

Koně

Zvedla se ve mě silná tužba znovu začít jezdit na koních. Začali jse mi chybět moji drazí čtyřnozí. Létat v sedle je nádherný pocit. Bude boj s tím znovu začít, ale tentokrát mám něco, co jsem při předchozích pokusech neměla, tím mám na mysli odhodlání.

Housličky, frdličky

Rozhodla jsem se též znovu zařít šmidlat cosi na housle. Kdysi jsem okolo houslí už něco málo ovládala tak proč těch několik let dřiny a otravy zahodit. Proměnit všechno v zábavu a hrát si jen tak pro sebe, když budu chtít a kdy budu chtít, ne z donucení a povinnosti. Pak se snad jako samouk, zrovna tak jako u kytary, dočkám nějaké zajímavé skladby v podání mě a mých houslí.

Celkově jsem změnila pohled na svět. Už tolik nelétám v oblacích, ovšem oproti tomu se mi po neuvěřitelně dlouhé době vrátila chuť žít a za něčím jít. Kašlem na kluky, těch není k životu tak úplně třeba! Hlavní věcí je doopravdy žít!
Nadále se pokusím častěji věnovat blogu, zdravotní stav a prázdninové postrádání internetu mě donutily vynechávat návštěvy těchto stránek. Rozhodně se pokusím věnovat se jim minimálně alespoň o víkendu.
S pozdravem vaše částečně vyléčená a především velice změněná Bonnie