Listopad 2009

Na hrobě

22. listopadu 2009 v 20:12 | Bonnie |  Básničky
Sedím ti na hrobě,
zmizel jsi, navždycky,
týrá mě pocit opuštění.

Útěcha žádná nikde není!
Chci ti být stále na blízku,
samota, tyranie.

Chudá vlčí družka
pro svého druha vyje.
Hledíc na měsíc.

Nikdo tu nechápe
vůbec nic!
Chci ti být ještě blíž!

Jen ty mě k sobě
vzíti smíš.
Do světa smrti, tragédie!

Kdo mi jen smutek
z tváře smyje.
Ty již nemůžeš.

Snad si alespoň
zasteskneš
po zmírající dívce.

Nad jejímž životem
právě též
zhasíná svíce

Nejhezčí přání k svátku - lásko jsem vážně dojatá!

20. listopadu 2009 v 19:59 | Lukýsek |  Ze života
Mé Lásce

Mé lásce chtěl bych dát dneska dar,
který by jí radost udělal.
Berušce, co s ní tvořím skvělý pár,
jenž by nerozdělil ani král.

Jen k tobě mohu já chovat krásný cit,
navždy budu jen tvůj a tvůj.
Nikdy tě lásko nedokážu opustit,
půjdu k tobě stůj co stůj.

Tebe ze všeho nejvíc miluji.
Jsi mi lásko úplně vším,
tvou přítomnost, kterou já zbožňuji,
bez tebe však nemohu v poklidu snít.

Dnes lásko velký je tvůj den,
vždyť dnes je ten největší svátek.
Zdál se ti o mě moc pěkný sen,
miluji tě a tajně si přeji náš sňatek.

Vyplatí se bojovat!

15. listopadu 2009 v 19:33 | Bonnie |  Básničky

V šedých očích
pera z křídel havraních,
co odnášejí
lásku, čest a smích.

Sešlý kraj
a příslib monotónní smrti,
kolem smutek,
co kosti v těle drtí.

Tajemný příslib
jen dát hlavu na polštář,
ztratit svůj cit,
jak položit se Satanovi na oltář.

Tisíckrát ptáš se,
proč láska tak bolí,
připadáš si jak pes,
jehož bijí holí.

Stejně zas a znovu
budeš lásce dána,
jak pes svému pánu,
jež ví, že přijde rána.

Stejně zas a znovu
necháváš se zbít,
jinak nenalézáš
ve své duši klid.

Pro tu trochu citu,
lásky, upřímnosti,
odevzdáváš smutku
veškeré své ctnosti.

VŽDYŤ KOMU TAKÉ
SAMA SEBE DÁT,
KDYŽ ZA LÁSKU TEĎ
VYPLATÍ SE RVÁT!

Chybí mi pěstitel pozitivismu

11. listopadu 2009 v 18:14 | Bonnie |  Nový začátek
Stala se absolutně nepředpokládaná věc. Celkově rozložila mé plány, pohnula mou již tak pohnutou osobností, zkřížila reálné představy a posmutnila mě.
Náš trenér aikida onemocněl! Kdo si z nás bude vystřelovat? kdo si z nás bude utahovat a smát se nám? Kdo bude křičet "Maminko pomoc!" až nám zase nepůjde něco pochopit? Trenére tohle nám nedělej.Možná to tak někdy nevypadá, ale vážně tě máme rády, obě dvě.
Pěstuješ na nás pozitivismus a celkově přetváříš naše osobnosti, ať chceš nebo ne, je v nás něco z tebe. S přáním brzkého uzdravení ahoj, Bonnie

Malé, modrooké, usměvavé?

6. listopadu 2009 v 23:39 | Bonnie |  Nový začátek
Potkala jsem takové stvoření, maličké skoro jako já, poklepalo mi na rameno a pořád se na mě culilo. Propichovalo mě modrýma očkama, měřilo si mě od hlavy až k patě a sršela z něj vysoká dávka optimismu. Promluvilo na mě jakýmsi cizím slovem, normální smrtelník by mu asi nerozumněl, avšak já již patřím k těm zasvěceným a mírně zkaženým.
Bylo mi jasné, že taková výzva se neodmítá, ačkoliv mě obestřela značná dávka respektu. Jo hakama. Klučina vypadal nebezpečně. Ale zdání klame, vyklubal se z něj veliký sympaťák. Měla jsem pocit, že ho musím se svou nešikovností stát značnou dávku trpělivosti, jenže mé osobní pocity nebyly nijak podníceny ani opodstatněny jeho chováním.
Pan Sympaťák se na mě culil, díval se mi neustále do očí, což mě neohroženě znervózňovalo. Nevědíc co si mám myslet jsem se věnovala zadané činnosti a v duchu přemýšlejíc nad tím, co se to vlastně děje jsem se snažila vypadat jako dobrý žák svého mistra. Seminář aikida se změnil ve změť smýšených pocitů a následné roztěkanosti mé pozornosti.
Tenhle smíšek však se mnou dokázal to, co věru málokdo. Pokaždé, když se mé myšlenky odkláněly od provádění zadané techniky k řešení mého momentálního problému a zděšení, Sympaťáček si okamžitě zjednal mou pozornost. Ani netuším jak, tohle modrooké klučisko krotilo bez problémů mou hyperaktivitu. Nadšeně mi vysvětloval chyby a radil při postupu, d se říci, že ve mě vzbudil jakýsi nový řístup k aikidu samému, jelikož jeho nadšení bylo zřejmě nakažlivé.
Pak tedy není co dodat, potkala jsem Sympaťáka, který na zbytek dne zaměstnával mou pozornost a donutil mě tak jako málokdo přemýšlet sama nad sebou. Jeden seminář aikida, jeden velmi poučný den v Písku. Skládajíc poklonu mistru Malinovi a Sympaťáčkovi se s vámi všemi návštěvníky zase na čas loučím.