Prosinec 2009

Vrať se Vašíku

26. prosince 2009 v 13:50 | Bonnie |  Ze života
Vašík? Takový mírně škodolibý tvor, pořád se na vás culí, dokud nepromluví je mezi ostatními
docela nenápadný. Když ale konečně něco řekne, tak to vážně stojí za to. Vážně jsem neviděla nikoho z koho by se sypalo tolik hlášek najednou. Propichuje vás očima a přitom se vám vlastně vysmívá do obličeje a vy na něj ani nedokážete být naštvaní.
Vašík, to je takové stvoření Vašíkaté, v jeho společnosti se musíte smát, je takový komik. Někdy vážně nevím, co si vlastně myslí, jak mám chápat to, co právě řekl nebo tak nějak. V jeho chování mám dosti častý zmatek. Ale nikdy jsem se z jeho strany nemusela ničeho obávat. Naopak, mám pocit, že když jsem poblíž něho, nemusím se ničeho bát, jsem v bezpečí a navrch i v pohodě.
Vašíka asi jen tak neuvidím, ani nikdo další. Náš pěstitel pozitivismu nám onemocněl. Už je nemocný poměrně dlouho. Vašíku vrať se nám. Je nám tu bez tebe smutno. Nikdo nemá škodolibé připomínky, vtipné dovětky ani směšné komentáře. Bez tebe skoro nefungujeme. Aikido se na mně silně podepsalo a je to tvou zásluhou. To díky tobě mě pochválili v Písku hakamy. Ne kvůli mně, ale díky tobě. Uzdrav se už a vrať se mezi nás. Všichni tě čekáme. Protože to ty jsi náš Sensei.

Seznámení

17. prosince 2009 v 20:47 | Bonnie |  Básničky
Jen jsi se na mě smál
a s tímto úsměvem jsi stál
vesele opodál.

Tiše jsem ve svém zatracení
chápala, že se všechno mění,
bez tebe totiž smíchu není.

Tisíckrát zas a znovu
směji se právě tomu,
jako bych byla bez rozumu.

A dnes já tebe mám,
náš cit je všem zjevně znám,
nejsme víc každý sám.

A už nikdy nebudeme,
neboť se, lásko, milujeme.