Jednorožec a pegas

21. května 2010 v 20:25 | Bonnie |  Ze života
Povím vám takový smutný příběh o pegasi a jednorožci. Prosím vás, neplačte na konci tohoto příběhu.

Žil si jeden jednorožec ve svém zapomenutém lesíku, daleko od lidí a jiných bezcitných tvorů a bestií. Měl velku nerušený život, dokud jednoho dne... Z oblohy se snesl raněný pegas. Jednorožci ho bylo líto. Lidé a jejich neospravedlnitelné chování byli jejich společní nepřátelé. Lovili jednorožce i pegasy, zavírali je do klecí ze stříbra, aby neměli šanci se pomocí svých kouzel osvobodit.

Raněná klisna pegase se svalila na zem. Jednorožec se k ní opartně sehnul a podíval se na její prostřelené plece stříbrným šípem, který klisně způsoboval nesnesitelná muka. Věděl, že není správné bránit osudu ani pokud jde o vlastní druh, natož pokud jde o druh jiný. Pomoci klisně by znamenalo pro hřebce nemalé problémy.

I přesto se odhodlal zesláblé a unavené klisně pomohl. Sklonil svůj roh k šípu a pomocí kouzla jej klisnu zbavil. Vlivem stříbra se ale kouzlo také obrátilo proti němu a klisně. Pegasové ani jednorožci neznají city. Těm dvoum bylo od tohoto okamžiku souzeno pociťovat lítost, lásku, strach i zoufalost, pocity, se kterými se do té doby nesetkali a neznali je. Kouzlo také způsobilo, že se do sebe tito tvorové zamilovali.

Ač každý jiného rodu, cítili se spolu v bezpečí. Pouze ovšem do té doby, než se objevili lidé. Hledali klisnu, kterou měl poutat k zemi stříbrný šíp do té doby, dokud ji lidé nenajdou. Narazili na její sříbřitou krev a vydali se po její stopě. Očekávali, že na jejím konci najdou raněnou klisnu, kterou se chystali spoutat a naložit do jedné z těch stříbrných klecí.

Jak velice byli lidé překvapení, když na konci stop nalezli klisnu choulící se k jednorožci. Ihned dostali báječný výdělečný nápad. Rozhodili síť protkanou stříbrnými vlákny a chytili tak jednorožce i klisnu pegase. Ty dva k sobě poutalo kouzlo a nesměli se od sebe odloučit. Lidé je však rozdělili a odvlekli každého do jiné klece. Jednorožec i pegas se stali smrtelnými.

Odděleni jeden od druhého stříbrnými mřížemi pocítili oba dva kouzelní tvorové lítost, žal neskutečnou bolest, větší však klisna, jejíž život závisel na životě hřebce. Spousty lidí jejich trýznitelům platilo mnoho peněz za možnost prohlédnout si je.

O hřebcův roh projevila zájem jakási čarodějka. Jen první roh jednorožce je kouzelný. Doroste mu jiný ale ztratí schopnost kouzel. Tyrani souhlasili s jeho prodejem za úměrně vysokou cenu. Ubohý hřebec spoutaný lany se nemohl čarodějce nikterak bránit.

Klisna nesnesla hřebcovo utrpení. Vší silou se vrhla proti stříbrným mřížím a ty se rozletěly. Skočila proti čarodějce, roztrhala lana jež poutala hřebce, teskně se na něj podívala a zhroutila se k zemi. Nůž jímž chtěla čarodějka uříznout jednorožci roh měla vražený mezi žebry do srdce. Zavřely se jí oči, ale umírala šťastná, že osvobodila alespoň hřebce.

Hřebec sice uprchl svým trýznitelům, ale nedokázal bez klisny žít. Lidské pocity hrůzy, smutku, trápení a stesku jej utrýznili k smrti. Zemřel na stesk. Od té doby oba bloudí noční oblohou a jen ve stříbřitém světle úplňku se mohou znovu potkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Zavadilová Kateřina Zavadilová | 18. července 2013 v 18:45 | Reagovat

Pěkné stránečky☺☺☺☺

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama