Červen 2010

Navěky spolu

23. června 2010 v 11:27 | Bonnie |  Touhy
Světe, ty mizerný zloději,animace
okradl's mě o mně milého,
sebral mi veškerou naději,
nikdy ho nenajdu živého!

Proč jsi mě zde nechal bez něho?
Raději vezmi i život můj!
Nikdy již nenajdu jiného,
který by při mě byl stůj co stůj.

Jen jej jsem vážně milovala
a po věky jej miluji,
za něj jsem život dávno dala,
svou lásku navždy mu slibuji.

Kdyby tak smrt sama zemřít měla
a jeho mi tu nechala,
ráda bych na ni zapomněla
a za mým broučkem spěchala!

Tisíckrát znovu a znovu
posílám své prosby do dáli!
Kdybyste vyhnali smrt z jeho domu
a jeho mi tu nechali!

Tisícekráte zas a znovu
říkám svou prosbu jedinou,
abychom byli stále spolu,
ty jsi navždy mým hrdinou.

Nikdy již více nespatřím,
tvou milou bledou tvář.
Navěky já jen k tobě patřím,
půjdeme spolu před oltář.

Brzy, již brzy, broučku můj,
přijdu já znovu za tebou,
ve hrobce budeme mít svou sluj,
láskou i přes smrt zakletou.

My budeme navždy svoji
a nikdo nám to nezkazí,
láska které se i smrt bojí
zbaví nás všech nesnází.

Jsme jeden i když každý sám,
pro tebe cokoli udělám!
Ráda jsem tvojí nevěstou,
půjdeme cestou i necestou!

Čekej, broučku!

5. června 2010 v 13:55 | Bonnie |  Ze života
Navždy jsi odešel, mě zbyl jen žal,
aby mne bolestně potrestal.
Vkradla se prázdnota do našich těl
a svět mi říká: "Jen žel, jen žel!"

Proč že jsi šel tam, kam jsi šel?

Ty jsi byl podstatou duše mé,
bez tebe jsem tělo umdlelé.
Ty jsi již zemřel, já umírám,
za tebou rychle se ubírám!

Já chci tě najít, tak čekej mě,
až zmizím navěky do země,
budeme spolu napořád,
budeš mi říkat jak máš mě rád.

Srostli jsme v sebe do jednoho těla,
jelikož i naše duše chtěla,
nechť jsme stvoření jediné,
z té čisté lásky nevinné!

Však z čisté lásky dnes je vrah,
jež zve mě dál přes smrti práh!

Však shledáme se snad brzy už,
ta láska bodá jak v srdci nůž!
Setkáme se v měsíce záři,
v pohřební síni jak při oltáři.

Miluju tě broučku

3. června 2010 v 18:23 | Bonnie |  Touhy
Nedokáže si představit jak moc tě miluju broučku... A už nikdy víc ti to nebudu moci říct. Pročpak jsi mi odešel navždycky? Prý umírat nebolí, tak doufám, že je to pravda a že ses netrápil. Chtěla bych jít za tebou, víš, jak jsi říkal že budeme napořád spolu, navždycky a že umřeme ve stejný den. A ty už máš 17 dní náskok. Chtěla bych jít za tebou... Taky navždycky... A půjdu, jen na mě prosímtě počkej. Víš jak jsi si mě chtěl vzít? V kimonech všichni aikidisti? A Mira jak jsi mi chtěl zavolat na svatbu? Nebo jak jsme běhali v kimonech po městě? Nebo lítali po Písku a skákali a zpívali si Jánošíka? Miluju tě zlatíčko moje. A nikdy tě neopustim.