Čekej, broučku!

5. června 2010 v 13:55 | Bonnie |  Ze života
Navždy jsi odešel, mě zbyl jen žal,
aby mne bolestně potrestal.
Vkradla se prázdnota do našich těl
a svět mi říká: "Jen žel, jen žel!"

Proč že jsi šel tam, kam jsi šel?

Ty jsi byl podstatou duše mé,
bez tebe jsem tělo umdlelé.
Ty jsi již zemřel, já umírám,
za tebou rychle se ubírám!

Já chci tě najít, tak čekej mě,
až zmizím navěky do země,
budeme spolu napořád,
budeš mi říkat jak máš mě rád.

Srostli jsme v sebe do jednoho těla,
jelikož i naše duše chtěla,
nechť jsme stvoření jediné,
z té čisté lásky nevinné!

Však z čisté lásky dnes je vrah,
jež zve mě dál přes smrti práh!

Však shledáme se snad brzy už,
ta láska bodá jak v srdci nůž!
Setkáme se v měsíce záři,
v pohřební síni jak při oltáři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama