TRVÁ TO DLOUHO!

21. dubna 2011 v 0:48 | Bonnie |  Ze života
Trvá to dlouho než se smíříte s něčím, co naprosto otřese vaší osobností. A nejde to žít a dělat že se nic nestalo. Taky občas ztratíte víru v budoucnost své existence. Přijdete o cíl sebe sama. Přijde jedna jediná krátká zpráva která Vám rozloží život na hromadu malých puzzlíků bez výřezů. co nejdou složit zpátky dohromady.

Stačily dvě slova aby zničily mě, mou budoucnost, mou osobnost, moje prosby... dvě zasraný zkurvený slova! "Zpáchal sebevraždu"

A v tu chvíli se celej svět někam ztratí a přestabe existovat. to podstatný je jen to prázdno co vás najednou obklopuje fackuje vás, kope, mlátí vám do ušních bubínků a vysmívá se skřehotavým odporným hlasem. Neustále dokola připomíná co se stalo... A pak ty věci... nejhorší byly jeho věci které jsem si vzala na památku. Jen se pošklíbaly jen na mě zvrchu hleděly i když ležely na zemi. K tomu jeho vůně a všechny vzpomínky. Výčitky co se dalo udělat jinak, že se všemu dalo zabránit a stačily dvě slova. DVĚ PITOMÝ NEVYSLOVENÝ SLOVA! "vrať se"!!!!!!!!!!

Člověk by mě radši mluvit než držet hubu! Od toho mu ta huba narostla... tak proč jsem byla zticha?

Bude to rok a pořád to ve mě hnije! Bude to rok chápete? Nikdo to nepochopí. Nemáte šanci ani kyby se vám to stalo taky... to je ta individualita osobnosti.

Proč si klást tyhlety otázky. Proč se topit v nezměnitelném. Ale stejně musim... obcházet studenej žulovej kámen když ty jsi tak krásně hřál. Poslouchat to ticho lesního hřbitova a představovat si co bys mi možná řekl, když jsi na mě dřív mluvil... tak zvláštně! A proč jsi to k sakru udělal?

Stejně když si vzpomenu hučí mi v hlavě. Všechno se vrátí do bodu "včera" - to je ten hnusnej bod, kdy se to všechno stalo. A je to jako včera! Stejný pocity nic neodeznívá! Jsou to tupý kecy že všechno přebolí! Můžu říkat jinýmu jak ho mám ráda ale ty mě žereš zevnitř a rozkládáš mi mozek! Ty moji osobnost rozřezáváš žiletkou na hodně tenký plátky!

Vzpomenu si na tebe a slyšim tvuj hlas jak mi říkáš Beruško! a vim jak zněl! vzpomínám si na ten úsměv co už nikdy nikdo mít nebude! A pokaždý když potkám někoho kdo je ti podobnej mám pocit že omdlim! Sakra proč mám pocit že jsem tě potkala v tescu? Písek je malej a zřejmě neni kreativní! Taková podoba!

Nic nemá cenu! ležíš ve studeným hrobě! Vlastně co to kydám jak může ležet popel! Asi měli ti doktoři pravu! Neměla jsem tam chodit! Vaše aikido! Jana VŠICHNI TI LIDI! celá ta zasraná minulost a každej den! aikido AIKIDO! tolik mi toho dalo a tolik vzalo! Kde jsi i ty Vašíku? TVOJE AUTO NA SRAČKU!

A TY KRÁŤO! PROČ NEPŘIJDEŠ KDYŽ K VÁM JEZDIM VE STŘEDU? PROČ NEJSI TAM KDE JSME SPOLU CHODILI? PROČ O TOBĚ NIKDO NIC NEVÍ? protože snadno promokáš a vysycháš v popel mezi hnusnou studenou žulou! Nikdo to nevidí! Nikdo to nepochopí!

Proč jsi se neřídil pravidlem lemplů? co můžeš udělat dnes můžeš udělat i zítra. Umřít můžeš vžycky! ALE TY SIS KURVA ASI VYBRAL A NIKOHO SES NEPTAL! Co bys mi řekl teď? Přesně tě slyšim každý tvý slovo! ALE NOTAK BERUŠKO MRZÍ MĚ TO! jenže už to neřekneš...

moje celková existence postrádá smysl! Moje osobnost i vše co se mě týkalo co mě dělalo mnou je už pryč... tak nač odkládat smrt na zítra když umřít jde tak snadno! PROTOŽE UMŘÍT SE DÁ I ZÍTRA! A HLAVNĚ AŽ TIM NIKOHO NEZNIČIM! Jak se mám koukat tvým známým do očí! Jak se mám s těmi lidmi bavit! JAK MŮŽU ŽÍT S NĚKYM JINÝM! a všechno co mi tě připomínalo pomalu mizí. Tvoje vůně z kimona! Špunt je nabouranej! Vzpomínky na tebe! I Vašík zmizel s jeho léčitelskejma pozitivníma kecama co mi zvedaly náladu! Měli jste stejný kimono! A co je s Vašíkem čert ví.

Psychouši maj plný huby keců o ničem... sračkovitý obrázky a přirovnání aby kolem všeho chodili jak okolo horký kaše! NIKY SE NA NIC NEZEPTAJÍ! DEPTÁ MĚ TO! Koukej se tam někde o ségru postarat jestli tam za tebou pujde! SVINSKÁ RAKOVINA! to ti můžu slíbit až se tam dostanu a zjistim že ses o ní nepostaral tak ti to od plic vysvětlim!

Možná budu žít kratší obu než ona. je silná.... proč jen je smrt tak daleko když si o ní člověk žádá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vejvalíza Vejvalíza | Web | 23. srpna 2011 v 23:34 | Reagovat

Děsný. Děsný, že se tohle děje. Když jsem se o sebevraždu pokoušela já, bylo to málo... Díky bohu.
Co říct? Jen žij, přežívej... Dokud nezkusíš zase žít. Jsi tvrdá. Dle toho co píšeš, ty se nedáš. Ta síla tam je. Soucítim, i když to nikdo nemůže pochopit, viď. Ale i tak si to dovolím udělat. Soucítit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama